Sice byl prosinec, ale sluníčko nás s paničkou vyhnalo na procházku.
Chodíme moc rádi ke Kosti, jsou tam krásné cesty na aporty a občas tam potkáme i koně od Střehomské tety Evy. Koně mám moc ráda, jen Kazima moc nemusím.
Na procházkách mám nejradši aporty. Jsem náruživá aportářka, jen pánička mi ten aport hodí občas na špatné místo. Buď se bude muset lépe naučet házet, nebo já pořáně skákat.
V lese se naučím zdolávat nejrůznější překážky, jen abych vyměnila aport za dobrotu a pohlazení.
No není to tady nádherný, jsem tu moc šťastná a vždy tu paničku rozveselím svými skopičinami.
Nejsou to jen procházky plné blnutí, jak by si mohl NĚKDO myslet. Trénujeme tu i stopičky a poslušnost.
Než mi pánička našlápne stopu, stačím zapózovat kolemjdoucím a pak hrrr na věc.
Jo, nedělní procházky, to je naše slabost.